3.7.22 Odjíždíme v 8 hodin od pumpy v Telči kde jsem kupoval dálniční známku do Rakouska a dofukoval kola. O půl deváté stojíme na parkovišti v Dačicích u Lídlu. Nádrž mám skoro plnou stav tachometru je 106 393. Po nákupu pokračujeme netradičně přes Slavonice směr Itálie.      Přes Rakousko projíždíme poměrně rychle i když na dálnici najíždíme až u města Melk, ale za chvilku zase sjíždíme a projíždíme zvlněnou krajinou, na dálnici se vracíme kousek nad městem Graz. Odtud už není daleko do Itálie.      Za hranicí sjíždíme z dálnice na Tarvisio a vydáváme se do hor k jezeru Predil. Bohužel okolo jezera jsme jenom projeli, protože nebylo kde zastavit. Parkoviště bylo plné a navíc tam opravovali silnici. Tak, že pokračujeme hornatou krajinou do Slovinska směrem na Bovec. Tady doplňujeme pohonné hmoty (na tachometru je 106 939 a platíme 67 euro) a jedeme hledat kemp u řeky Soči.      Tak jsme to našli, osvěžili se v řece, ale je ještě brzy tak budeme pokračovat dál. Co jsme tak pozorovali tak v kempu bylo asi nejvíc Čechů, taky mě to lákalo. Ale pokračujeme směr Chorvatsko, cestou se ještě na chvilku podíváme do Itálie. Do Chorvatska už jsme, ale nedojeli, protože už je tma tak zastavujeme k přenocování tachometr 107 090.

4.7.22 - ráno odjíždíme z parkoviště směr Omiš, odtud je to kousek do obce Ruskamen, kde mám ubytování, chvíli nám trvalo než jsme to našli. Pak ještě vyložit auta což nás stálo spoustu sil v tom horku. Do večera už si užíváme klidu. Moře je teplé jako ve vaně.      5.7.22 - na doporučení paní domácí vyjíždíme ráno do Zadvarje kde prý bývají známé a velké trhy. A opravdu bylo na co koukat. K dostání je všechno možná od bazarového zboží přes ruční výrobky až po živá zvířata jako slepice, prasata, krávy i koně.

Na trhu v Zadvarje

Kousíček za vesnicí řeka Cetina vytváří nádherný kaňon, kde se natáčel známí Vinnetou. Tento kaňon je známý svou krásnou přírodní scenérií, ostrými skalními stěnami a křišťálově čistou vodou. Je součástí přírodní oblasti, která nabízí skvělé možnosti pro pěší turistiku. Je to nádhera, ale na canyoning jsme si netroufli. Teď si říkám, že to byla škoda.
Kaňon za obcí Zadvarje, vodopád	Pohled do kaňonu

z

 

 

     3.7.22 Odjíždíme v 8 hodin od pumpy v Telči kde jsem kupoval dálniční známku do Rakouska a dofukoval kola. O půl deváté stojíme na parkovišti v Dačicích u Lídlu. Nádrž mám skoro plnou stav tachometru je 106 393. Po nákupu pokračujeme netradičně přes Slavonice směr Itálie.

     Přes Rakousko projíždíme poměrně rychle i když na dálnici najíždíme až u města Melk, ale za chvilku zase sjíždíme a projíždíme zvlněnou krajinou, na dálnici se vracíme kousek nad městem Graz. Odtud už není daleko do Itálie.

     Za hranicí sjíždíme z dálnice na Tarvisio a vydáváme se do hor k jezeru Predil. Bohužel okolo jezera jsme jenom projeli,

 protože nebylo kde zastavit. Parkoviště bylo plné a navíc tam opravovali silnici. Tak, že pokračujeme hornatou krajinou do Slovinska směrem na Bovec. Tady doplňujeme pohonné hmoty (na tachometru je 106 939 a platíme 67 euro) a jedeme hledat kemp u řeky Soči.

     Tak jsme to našli, osvěžili se v řece, ale je ještě brzy tak budeme pokračovat dál. Co jsme tak pozorovali tak v kempu bylo asi nejvíc Čechů, taky mě to lákalo. Ale pokračujeme směr Chorvatsko, cestou se ještě na chvilku podíváme do Itálie. Do Chorvatska už jsme, ale nedojeli, protože už je tma tak zastavujeme k přenocování tachometr 107 090.

     4.7.22 - ráno odjíždíme z parkoviště směr Omiš, odtud je to kousek do obce Ruskamen, kde mám ubytování, chvíli nám trvalo než jsme to našli. Pak ještě vyložit auta což nás stálo spoustu sil v tom horku. Do večera už si užíváme klidu. Moře je teplé jako ve vaně.

     5.7.22 - na doporučení paní domácí vyjíždíme ráno do Zadvarje kde prý bývají známé a velké trhy. A opravdu bylo na co koukat. K dostání je všechno možná od bazarového zboží přes ruční výrobky až po živá zvířata jako slepice, prasata, krávy i koně. 

     Kousíček za vesnicí řeka Cetina vytváří nádherný kaňon, kde se natáčel známí Vinetou. Je to nádhera, ale na canyoning jsme si netroufli. Teď si říkám, že to byla škoda.

     Po dni volna jsme naplánovali výlet na Modré jezero do vnitrozemí. Projíždíme fotogenickou krajinou, občas se zastavíme na malou procházku a fotku. Mimo jiné zastavujeme u vesnice Lokvičiči, tady fotíme Prološko blato a pokračujeme až do Imotski. V Imotski se nám podařilo zaparkovat, nebylo to úplně v pohodě, ale podařilo se. Odtud jdeme pěšky dolů do hlubokého závrtu, na dně se leskne hladina Modrého jezera. Hloubka jezera dosahuje až 90 metrů a hloubka celého závrtu je asi 200 metrů. Když jsme došli až dolů tak jsem neodolal a musel jsem se ponořit do vody. Koupání tady není zakázané, voda je překvapivě teplá. 

     Kousek od Modrého jezera, asi 2 km je jezero červené, ne že by mělo červenou vodu, ale strmé skály mají červený nádech. Dolu k vodě nevede žádná cesta tak je jezero nepřístupné. Obě jezera tvoří jedinečnou krasovou scenérii, vznikly propadem jeskyní a tyto prostory zatopila spodní voda. Dlouhou dobu se nevědělo jak je červené jezero hluboké. Podle nejnovějších měření je jeho dno pod hladinou moře.

     Je pátek a dovolená se začíná krátit, navíc od rána prší a fouká studený vítr. Odpoledne se počasí trochu vylepšuje tak vyjíždíme na výlet. Chceme se podívat k pramenu řeky Cetiny. Ale není nám přáno, v Omiši je zácpa a kousek za Omiší je dopravní nehoda tak je silnice uzavřená, proto cestu k pramenu pro dnešek vzdáváme. Zastavíme se u kostela svatého Jiří odkud je krásný výhled na  Omiš a řeku Cetinu.

     Je sobota, počasí se vylepšuje, moře je chladné a svěží moc to nevadí i tak je teplo. Na dnešek je naplánovaná pohoda, dokonce s balkonu vidíme delfíny. Na večer se chystáme do noční Omiše.

     Tak a máme neděli, jdeme k moři dáme si oběd a protože se začíná kazit počasí vyjíždíme na výlet ke zmíněnému pramenu Cetiny. Je to cesta asi 100 km, ale moc pěkná navíc bylo krásně proti tomu jak bylo u moře. Cetina pramení u vesničky Cetiny (to je zvláštní), pramen není žádná malá studánka, ale pěkné jezero kde vlastně řeka vyvěrá asi jako naše Punkva. Voda v jezeře je pěkně studená a může se tam koupat. Já měl pilno ji přejít jak se mi kroutily prsty na nohou. Hloubku jsem neměřil, ale je snad hlubší než 100 metrů.

     Tak a je tady pondělí dovolená se blíží ke konci, už se jenom koupeme procházíme se ještě po břehu moře. Večer balíme a už máme všechno v autě. Ráno když ještě všichni spí odjíždíme a v 7 hodin večer jsme doma.